Včelařův zájezd
Je sobotní ráno 7. srpna 2021
a na parkovišti u Billy je vidět postávající hlouček včelařů – výletníků.
Někteří mají žlutá trička, která jsou symbolická pro včelaře
z Novoměstska. Úsměvy a potřásání pravicí značí dobrou náladu všech
účastníků zájezdu. Přijíždí autobus a za chvíli odjíždíme směr „NASA“, jak mezi
sebou včelaři nazývají školu v Nasavrkách. Průvodcem zájezdu je tradičně
Míra R., který usedá k řidiči za mikrofon, aby seznámil výletníky
s programem dne. Všichni se už těší a jsou zvědaví, jaký kvíz a zapeklité
hádanky si Míra zase připravil. Míra ujišťuje, že hádanky budou při zpáteční
cestě.
Do Nasavrk přijíždíme o něco
dříve, ale po malé chvilce čekání již procházíme vstupní branou s panem
ředitelem Lojdou. Po pravé straně jsou umístěny krásně malované, historické
úly. Mnozí z nás tu jsou poprvé. Prošli jsme celou budovou učiliště a
propojovací chodbou jsme se dostali do nejmodernější učebny, kde usedáme
v zasedací místnosti a se zájmem posloucháme vyprávění o historii
učiliště, které letos slaví 70. výročí. v posledních letech to tady, ale
neměli vůbec lehké. Kvůli nedostatku studentů mělo být učiliště zrušeno. Pro
záchranu byla zvolena cesta soukromého podnikání a dnes se učiliště může
pochlubit stoupajícím počtem studujících a moderně zařízenými učebnami,
laboratoří, dílnami a výstavní provozovnou za 18 milionů.
Následuje návštěva včelnice
v Libáni. Chvíli čekáme na řidiče autobusu, který si vyjel na kole do
Keltského opida v domnění, že budeme celé dopoledne trávit v učilišti.
Naštěstí to měl k autobusu pořád z kopce a tak přijel rychle zpátky.
Na včelnici v Libáni
vstupujeme do areálu v doprovodu pana ředitele Lojdy. Přítomen je i včelmistr,
který nám ukázal chov matek. Takový „rychlokurz“. Při praktické ukázce, kde
všichni s obdivem sledovali rychlost a šikovnost včelmistra. Všem včelařům
takříkajíc „padala brada“. Mnozí máme k chovatelům matek respekt a pro
některé je to inspirace, jak začít s chovem a vyvarovat se problémům.
Poučné byli také praktické nápady a vychytávky. Včelín je velice prostorný,
vybavený dvěma druhy zvedáků nástavků a zařízením pro inseminaci matek, kterou
zatím nedělají komerčně, ale pro učební praxi. Také Miloš S. si koupil matku a
málem nestihl autobus, ale ukázal nám, že běhat umí.
Po praktické ukázce ještě
procházíme nejnovější budovou, kde v 1. patře mají několik desítek druhů
rámkových mír a úlů z různých materiálů používaných v této moderní
době. Výběr je opravdu pestrý. Pro začínající včelaře a včelařky je to oříšek…
každý se musí rozhodnout sám jaké možnosti a kombinace rámkových měr a úlů
zvolí.
Další část prohlídky je
v přízemí, kde je místnost na tavení souší na vosk, desinfekce vosku,
výroba mezistěn. To vše oplývá dostatkem prostoru a snadným přístupem
k jednotlivým úkonům. Místnosti na zpracování medu jsou zaplněny
automatickou odvíčkovací linkou s medometem, termoboxem, sudy a plničkou
sklenic. Druhá polovina přízemí byla zaplněna různými typy medometů a voněla
tam historie ve formě košnic, starých úlů a pomůcek spojených se včelařinou.
Příjemná je i procházka po
včelím arboretu, plného hmyzosnubných keřů a rostlin, návodů jak si udělat
zahradu, nebo se zbavit hlučných sousedů J.
Odpočinkový koutek v areálu navštívíme někdy příště, protože už byl čas
oběda, ale prodejnu máme k dispozici a tak se nakupují různé dárky,
literatura či slaměné klobouky se síťkou.
S úsměvy ve tvářích
odjíždíme z učiliště do Restaurace pod Lipou, kde je spousta turistů a
cyklistů z Keltského údolí. Naštěstí máme rezervaci. Jídlo objednané dopředu,
některým musím připomenout, co si vlastně objednali. Personál restaurace se umí
otáčet a jídlo je také dobré. S plnými bříšky nasedáme do autobusu a dle
programu vyrážíme směr Žleby. Ani objížďka nám nezabránila v plynulosti
našeho výletu. Ještě že mám mobil s aplikací mapy.cz a mohu řidiči
poradit. Na oplátku mi půjčil powerbanku na dobití mobilu. Vše se dá vyřešit.
Zámek Žleby je krásný a plný historických sbírek. K dispozici jsou dva okruhy a každý si může vybrat. Velmi poutavá je starodávná kuchyně, která je funkční a dokonce tam při akcích pečou koláče. Na tomto zámku se také točilo hodně pohádek a filmů. V poslední části výletu si každý mohl vybrat, jak stráví volný čas. Někdo zvolil další prohlídkový okruh, posezení ve stínu s kávičkou, pivečkem či zmrzkou nebo prohlídkou místní zoo, kde probíhalo krmení bílých jelenů a ukázka proletu dravců. Čas je neúprosný a plni dojmů se všichni vracíme do autobusu. Nakonec dojde i na hádanku. Co znamená, když se říká: „Jsem z toho jelen?“ A Mírovi v této chvíli přestává jít mikrofon a tak zahlásí „To jsem z toho JELEN.“ Sranda musí být. Do města přijíždíme ve zdraví a v dobré náladě. Velké poděkování panu řidiči a zase někdy „Na shledanou na příštím včelařském výletě.“
Chci vidět více fotek, tak kliknu ZDE
Míra G.