Úvod kroniky ZO ČSV Nové Město na Moravě, kterou psal přítel Václav Hladký ze Sněžného.
Přemýšlím, jak napsat úvod do naší včelařské kroniky. Nenalézám krásnější slova, než to, která čtu v zápise ze schůze, která se konala brzo po vzniku našeho včelařského spolku dne 17. března 1901.
„I nyní je včelka vzorkem pilnosti, pracovitosti, čistoty, pořádku, i nyní pracuje do úpadu. A naše Čechy drahé i Moravěnka milá mají podnes hojně pramenů medodárných, kterých jen využitkovati třeba. Nám, přátelé milí, schází spíše včel a včelařů, avšak včelařů rozumných, zkušených, kteří by se včelami řádně zacházeti dovedli, nám schází tisíce úlů včel, jež by rosu medovou hojně se naskytující, sebrati a do úlů k užitku obecnému nakládati mohli.
Avšak včelky přinášejí ještě jiného užitku. Poletujíce z květinky na květinku, způsobují přenášením pelu zúrodnění jich, jsou tedy pomocnice plodu i semena, což velikou důležitost pro polní hospodářství a zahradnictví má.
Z uvedeného poznáváme, že rozumně včelařiti jest užitečné, výnosné hospodářské zaměstnání, poskytující dobrý pramen vedlejších příjmů. A proto, přátelé milí, hleďte si včelaření, rozšiřujte a zvelebujte je dle možnosti! Nenechte se zastrašiti léty hladovými, po hladových přijdou léta dobrá a vynahradí nám ztrátu.“
Myslím, že tento citát je i dnes pro nás poučný.
A ještě k úvodu připojím tři rady Dzierzonovy:
Rada diamantová:
Chceš-li ze včal míti,
Hleď se dříve poučiti,
co má včela ráda, jak se rodí,
co jí prospívá a co jí škodí.
Jednej, jak zkušenost ti velí
Podle přirozenosti jen včelí !
Rada zlatá:
Jenom včelstva zdravá, silná
Užitečná jsou a pilná.
Slabá, nemocná – ta padnou,
Nepřinesou radost žádnou.
Rada stříbrná:
Severák když v úlu fičí,
Neb když vzniknou tam lupiči,
Nesedí –li včely v suchu,
Hřmotný hluk a málo vzduchu,
Nebo nedostatek medu –
Smrt přináší včelám v sledu.
Mnoho slunečního světla
V zimě – zlá je na ně meta.
Kdo od všeho včelín chrání,
Zdar mu kyne v roce celém,
Škodám mnohým se ubrání,
Závan je mistrem – chovatelem.