V minulém díle jsem se zmiňoval především o včelaření lesním – brtnickém. Byla to záležitost ryze slovanská a zanikla někdy v 16. století, kdy se v lesích začalo těžit dřevo ve velkém takzvaně holosečí. Souběžně s tím, někdy od dvanáctého století, se pomalu rozvíjí včelaření rolnické – domácí. Tehdejší včelaři – brtníci totiž už věděli, že včely najdou dostatek obživy i mimo lesy, na polích a lukách. Za včelami tak už nevyráželi do lesů, ale přiváželi se duté kmeny stromů ke svým domovům. Do nich pak usazovali nové roje a tím rozšiřovali včelí populaci. První domácí úly byly úly špalkové, buďto ležaté nebo stojaté. Lidé začali budovat včelnice, včelničky a včelíny. Postupně se také vytrácí označení brtník. Rázem se z těchto lidí stali včelníci, později včelaři. Včelaření prodělávalo různá období úpadku I vzestupu. Nejvíce toto řemeslo postihovaly různé válečné události.
Ve 14. století dokonce domácí – rolnické včelaření téměř zaniklo. Po husitských válkách, ale tento způsob chovu včel znovu ožívá. Objevuje se nový způsob včelaření. Včelařům nestačí duté kmeny a v domácnostech se objevují první prkenné úly. Počátky tohoto domácího včelaření se však příliš nelišily od způsobu ošetřování včel v brtích. Včelaři včelí dílo podřezávali stejné jako v lesních úlech. V rolnickém včelaření se však ustálilo pravidlo, že včelař odebral včelám jednou za rok jenom polovinu díla, druhou polovinu nechal včelám pro přežití. Včelstvo tak hospodář přinutil k tomu, aby stavělo nové dílo a zároveň mu zajistil dostatek zásob na zimu. Tento process byl důležitý pro přirozenou obnovu včelstva, také vosku bylo vice a byl mnohem kvalitnější. A to už se pomalu dostáváme k další kapitole a to včelaření racionálnímu. Této nové epoše velmi nahrály včelařské patenty Marie Terezie a ještě před tím opatření Bedřicha Velikého Pruského, která měla vést k rozšíření včelstev po vesnicích. Včely si musel například opatřit každý usedlík: celoláník čtyři včelstva, pololáník tři a domkář jedno včelstvo. Zakládaly se první včelařské školy a velkovčelaři dostávali finanční podporu. Lidé už celkem podrobně znali způsob života včel a mohli tak s nimi hospodařit daleko plánovitěji a racionálněji. Odborným dohledem nad včelařením byly pověřeny Vlastenecko-hospodářské společnosti pro Čechy a Moravu.
Recept pro vás: Medová kuřecí stehna
4 kuřecí stehna; 400 g rýže; sůl; 6 lžic medu; 2 lžíce bílého vína; 2 lžíce
slepičího vývaru nebo bujónu z kostky; 2 lžíce balsamikového octa;
1 lžička kečupu; 6 lžic másla; čerstvý, hrubě mletý pepř; 8 koleček ananasu
+ kolečka nebo kousky ananasu do přílohy.
Propláchnutou rýži vaříme podle návodu v osolené vodě. Smícháme
med, balsamikový ocet, víno, vývar, kečup, dvě lžíce másla, sůl, pepř a
svaříme. Stehýnka omyjeme, osušíme, vložíme kůží dolů do medové
omáčky a dusíme asi pět až deset minut až stehýnka změknou. Ananas
necháme okapat, osušíme a kolečka opečeme na dvou lžících másla z
obou stran dozlatova. Zbývající ananas nakrájíme na kousky a spolu s
rýží osmahneme na dvou lžících másla. Osolíme a opepříme. Stehýnka,
rýži a plátky ananasu rozdělíme na nahřáté talíře, pokapeme zbylou
omáčkou a podáváme s bílým vínem.Petr Hladík,ZO ČSV Nové Město na MoravěSérie článků vychozí také ve XX. ročníku místního zpravodaje města Nového Města na Moravě "Novoměstsko"