Včelaření, tak jako jiná řemesla, procházelo v průběhu staletí různými fázemi vývoje. Tak jak se člověk se včelami potkával a jak je poznával, tak s nimi i zacházel. V knize Zapomenutá řemesla se píše o čtyřech způsobech hospodaření se včelami: včelaření sběrném–kořistnickém, včelařství lesním–brtnickém, včelařství rolnickém–domácím a nakonec včelařství racionálním.
Včelaření sběrné – kořistnické
V době pravěké se lidé živili především lovem a sběrem různých plodů. Určitě už také znali sladkou chuť medu. Věděli, že včely žijí převážně v dutinách stromů, v takzvaných brtích. A právě z nich vybírali plásty s medem. Zpravidla odebrali celou zásobu medu a tím způsobili uhynutí včel. Teprve později, když se člověk začal usazovat na jednom místě, došlo mu, že musí s medem zacházet tak, aby se za ním nemusel vydávat do velkých dálek. Tehdy si uvědomil, že včelám pro jejich přežití musí ponechat část zásob. A právě v této době se začal o včely starat.
Včelaření lesní – brtnické
Z lidí, kteří se starali o včely, se stali brtníci. Jejich úkolem bylo hlídat zasedlé dutiny stromů. Časem tyto dutiny různé upravovali, neboť si byli vědomi, že jim Včely mohou poskytovat med každoročně. Nejčastější úprava spočívala v ucpání velké dutiny ve stromech kusem drnu nebo mazlavým jílem. Tehdejší brtník se nesměl bát výšek. Za lahodným medem totiž šplhal po kmeni stromu pomocí osekaných větví takzvaných ostrví. Medové plásty pak odlamoval nebo vyřezával speciálním brtnickým nožem. A tak jako dnes i tehdy se brtníci pochopitelně bránili před včelím bodnutím. Ve včelařské tradici se uchovává jedno pravidlo: „Jdeš-li na včely, utrhni kus drnu a hlinou pod ním pomaž ruce a budeš bezpečen.“ Dalším a dodnes používaným způsobem k uklidnění včel je nakuřování. Až do středověku se vykuřovalo dřevěným uhlím, na které brtníci dávali různé zapáchající látky. Čím byl kouř odpornější, tím účinnější byl výsledek. Jak rostla spotřeba medu a vosku, museli brtníci vytvářet nové brtě. Zvětšovali tak malé dutiny. Kromě stojatých stromů budovali dutiny také ve stromech padlých. Tyto brtě označovali jako ležany. Lesní včelaření je považované za záležitost ryze slovanskou. Vyžadovalo velkou dávku znalostí přírodních zákonitostí. Řemeslo přecházelo z otce na syna a po dlouhá léta se mezi brtníky tradovaly různé způsoby šetrného zacházení se včelami. Lesní včelaři už někdy v 11. a 12. století zakládali spolky podobné pozdějším cechům. V čele spolku stál starší včelař (lamfojt). Brtníci odváděli vrchnosti z každého úlu jeden groš. Za to si mohli v lese vyhledat vhodný strom a označit jej pomocí víchu slámy. Toto označení se považovalo za nedotknutelné a kdo strom poškodil nebo porazil, byl potrestán. Začínalo se také s ochranou stromů, které přinášely včelám tu nejlepší pastvu. Chráněny tak byly lípy, javory, vrby nebo třešně. Práva včelařů potvrdil v roce 1350 také Karel IV. Z Čech se v té době hojně vyvážel med i vosk. V Praze se pak tradičně konaly medové trhy, na nichž se měnil med za sůl, a to ve váze jedna ku jedné. Tak ceněná to byla komodita.
Brtnictví se stalo jedním ze základních způsobů tehdejšího využívání lesa a přetrvalo až do poloviny 16. století, kdy v lese začala těžba dřeva holosečí. Nastoupil tedy další způsob včelaření, a to včelaření rolnické – domácí. Ale o tom zase až někdy příště.
Recept pro vás - Irská medová pěna Na závěr tohoto článku vám nabízíme jeden medový recept. Je to taková kalorická bomba, která se možná hodí po nějakém delším lyžařském výletu. Budete potřebovat čtvrt litru medu a 4 vejce. Žloutky mícháme ve vodní lázni, až vznikne hustá pěna, do které postupně přiléváme med. To celé pak na mírném ohni mícháme, až hmota zhoustne. Potom ji necháme vychladnout, aby byla jen vlažná. Z bílků ušleháme tuhý sníh a postupně vmícháme do připravené hmoty z medu a žloutků. Vzniklou směs náléváme do sklenic. Podáváme vychlazené, přelité lžící medu a ozdobené hrstkou sekaných ořechů a snítkou máty. Dospělí si můžou přikápnout trochu whisky. Ta dodá tu pravou irskou chuť.Série článků vychází také ve XX. ročníku místního zpravodaje města Nového Města na Moravě "Novoměstsko"
